Od 9. 8. 2018 budete mít možnost přijít se podívat na díla uměleckého fotografa Borise Filemona.
Boris Filemon
Boris Filemon je zkušený fotograf, který má svém kontu mnoho samostatných i kolektivních výstav a řadu ocenění. S fotoaparátem se přátelí již od dětských let. Fotografování však není jeho zaměstnáním, takže nemusí plnit striktní zadání, ale může fotografovat jen to, co ho zajímá. Výtvarný projev, historický i soudobý patří vedle přírody a hudby k jeho dlouholetým láskám a inspiračním zdrojům, ostatně mezi výtvarným uměním vyrůstal – jeho matka byla malířka a sochařka. Fotografii považuje za jednu z oblastí výtvarného projevu, kde barvy a plátno nahrazuje světlo procházejícím přes čočky objektivu.
Ve svých fotografických začátcích se Boris Filemon věnoval živé fotografii.
Od osmdesátých let sestavoval své barevné diapozitivy (často se prolínající nebo sendvičově vrstvené) do pásem doprovázených hudbou a nazýval je „diaporam“. Jedno z významných pásem, s nímž uspěl na mezinárodní akci Divadlo v pohybu, je věnováno tvorbě malíře Milivoje Husáka. Některá z těchto pásem byla promítána v zahraničí a oceněna. Promítání a divadlo přivedly autora k pokusům o zachycení pohybu a děje, ať již formou živé fotografie, které se věnoval již od sedmdesátých let – předmětem jeho zájmu byli lidé na ulici, portréty, cestující – nebo pohybu ve fotografickém obraze, který vychází z citu, nitra, psychiky a využívá automatismů. Vychází přitom z principů expresívní abstrakce, některé Filemonovy fotografie reflektují surrealistickou poetiku setkání nevšedních věcí.
Boris Filemon pracuje často ve fotografických cyklech, které mu umožňují precizněji vyjádřit sledované téma a které vznikají několik let souběžně.
Jeho cyklus Skladatelův rok (1990–91), reflektující surrealistickou poetiku, který je zastoupen ve fotografické sbírce Moravské galerie.
V téže době vzniká i cyklus Přátelé stromy a zejména Fascinace hudbou. V tomto již abstraktně pojatém cyklu vytvářeném průběžně několik let, zprostředkovává autor fantaskní notové záznamy fug a symfonií a jeho prožívání hudby pomocí pohybu a světla.
Volně pokračují soubory s krajinářskou tématikou, především černobílý cyklus Paní Vysočina a souběžně s ním černobílé a barevné krajiny z různých míst u nás i v zahraničí, hudba lesů a vod.
Průběžně řadu let vytváří Filemon své Kartinky z vystavky, snímané na vernisážích výstav, postavami hudebníků, umělců a přátel, inspirovaný jak již název napovídá též Musorgského hudbou. Dlouhou dobu též vzniká soubor Madon, Zvěstování, Andělů – barevné expresívní záznamy soch a chrámových prostorů.
K této kategorii Filemonových fotografií patří také jeho fotografické exprese ze dvou poutnických svatojakubských cest do významného španělského poutního místa Santiago de Compostela. Meditativní fotografie inspirované atmosférou chrámů navštívených při poutních cestách v roce 2011 a 2014 kladou důraz na barvy, ovlivňující divákovy emoce.
V živé fotografii využívá Boris Filemon občas pohybové neostrosti dané pohybem objektu. Řada jeho cyklů je však založena na jiném principu. „Rozmazané“ fotografie nejsou dílem „nepevné ruky“ a nevhodně voleného času expozice, nejsou vytvořeny ani manipulací ve Photoshopu, nejde ani o módní výstřelky. Podoba těchto „neostrých“, rozmázlých fotografií je dána záměrem autora, který hledá míru odpoutání se od rušivé popisnosti reality a současně míru zachycení reality natolik, aby jeho autorský záměr byl čitelný. Nejde mu estetiku vedle sebe kladených barevných ploch, ani o zachycení impresí, jeho cílem je pomocí světel a barev spontánní vyjádření pocitů, emocí, pozitivní duchovní energie.
Hledá vlastně životní rovnováhu v protikladu ke svému přísně racionálnímu zaměstnání.
Ukázka z tvorby Borise Filemona
